TelluriumQ SILVER II Speaker Cable (vidlička)

Toho se u TelluriumQ nedočkáte, v jejich katalogu jsou kabely v rozpětí 16,50 GBP (= cca 600,- Kč) až po 804 GBP (= cca 30 000,- Kč) za metr, takže by si zde měl vybrat asi úplně každý, s jakýmkoliv systémem. My jsme měli možnost pár týdnů zkoušet reproduktorové kabely z řady Silver, patřící s dnešním vývojem cen ještě do velmi přijatelných vod.

Geoff a jeho TelluriumQ jsou tak trochu tajnůstkáři. U žádných jejich kabelů nenajdete žádný technický popis, žádné hodnoty, nic. Ne snad, že by prý byly třeba technické parametry vysloveně tajné, výrobce ale nechce, abyste si vybírali právě podle nich – chce, abyste si vzali vzorky kabelů, propojili svůj systém a experimentovali, poslouchali. Pod to bychom se ostatně rádi podepsali, je to koneckonců to nejrozumnější, co můžete pro sami pro sebe udělat.

Je to ovšem mírně paradoxní, protože Geoff dříve pracoval pro nahrávací studia, hovořil s techniky a postavil svůj nápad začít vyrábět kabely právě na diskusích a s nimi, na probírání technických možností a slabých článků nahrávacích systémů, na tom – jak mu říkali – že kabel by měl pouze přenést čistý signál (jak banálně to zní, že?). Geoff se také chlubí tím, že ho nesmírně baví prozkoumávat všechna ta "proč" a "jak" a staví TelluriumQ mezi firmy, které dávají na výzkum a vývoj poměrově největší část svého obratu. Jeho osobním mottem je "tvorba audiofilského kabelu je hlavně o poznávání toho, co je vlastně elektrický signál, jak fyzikálně funguje a o měřeních".

O kabelech Silver říká, že jsou navrženy pro ty, kteří touží po detailech. Naproti tomu jeho fundamentální řada Black, se kterou začínal (a kterou třeba propojujeme i redakční sestavu Naim Audio), je více o muzikálnosti a vyváženosti.

My jsme měli verzi s velmi jednoduchými banánky ze stříbra, možné je i zakončení lopatkami. Žádné okázalé a velké WBT konektory, vše pochází z výroby TelluriumQ. Z blíže nespecifikovaných důvodů tvoří všechny reprokabely firma v ploché verzi – téměř kdykoliv jsme se s ní potkali, zněl takový kabel "rychleji" (a občas také tenčeji) než obdobně drahá konkurence.

Protože kabel TelluriumQ Silver nám zůstal poměrně dlouho, zkoušeli jsme ho s celou plejádou komponent a sestav. Mezi nimi třeba na Naim Nait XS, Naim CD5si, Primare PRE60 a Primare A60, Musical Fidelity M6si, Musical Fidelity Merlin, ale i NAD C350 či Cocktail Audio X40, ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, Classé SSP a Classé AMP2, Pro-Ject Phono Box s Pro-Ject Elemental a také Musical Fidelity Roundtable. Jako propojovací kabely sloužily TelluriumQ řady Black ve všech možných provedeních, Cardas Parsec nebo KrautWire Guru S. Pro srovnání sloužily reprokabely Naim, Audiovector či ProAc. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Xavian Bonbonus, Bowers&Wilkins 805 Diamond Maseratti Edition a Audiovector SR 6 Arreté, chvíli i přes Dexon Largo 70 a Largo 130. Napájení zajišťoval Furman AC – 210 A E a kabely KrautWire Omega.

Kontrabas Chalieho Hadena v písni "Young and Foolish" z desky "American Dream" (2002 | Gianes | 064 096-2), stvořené v kooperaci s Michaelem Breckerem, byl velmi přesvědčivě plný, snad trochu měkčí a ne úplně dokonale konturovaný, ale zato krásně zakulacený a kontrolovaný. V systémech, propojených kabelem TelluriumQ Silver měl vždy slušnou definici, byť pro milovníky suchých, tvrdých basů tenhle uvolněnější přednes asi nebude. Naopak si přijde na své ten, kdo hledá šťavnatost a pocit dýchajícího nástroje.

Na poměry své cenové třídy nabízí reprokabel řady Silver vysloveně úžasnou transparentnost ve středo-výškovém pásmu a fantastickou srozumitelnost hlasu – třeba zpěv Renée Fleming v "In Your Eyes" ("Dark Hope" | 2010 | Mercury | 2739699) byl parádní, jistý a pocitově krásně hladký, bez skřípání a ostrostí, které se občas u stříbrných konstrukcí objevují. Kabel dodává do reprodukce také velký pocit soustředění právě na střední a nejvyšší pásmo, jako kdyby vše mírně vypíchl, aniž by však tlačil na pilu a sklouzával k unavující efektnosti. Hlas sice možná není prokreslený úplně do nejnižších vrstev, které nahrávka skrývá, ale v dané třídě si vede jednoduše na jedničku; celková pohoda snad také souvisí s uvolněně samozřejmým rytmem, kterým hudba plyne, s pocitem, že zvuk se nikudy "neprodírá", ale prostě vodičem proplouvá bez stresu a spěchu.

Výšky, třeba vibrafon v titulní skladbě alba "Django" (2006 | Prestige | 0025218811026) od Modern Jazz Quartet je řádně znělý, ale přitom nepůsobí přehnaně výrazným dojmem a neznáme žádný jiný stříbrný kabel (a to třeba ani v kategorii 20 – 30 tisíc), který by dokázal tak jasně artikulovat jednotlivé detaily a přitom zůstat střízlivě "obyčejný" a netlačící na pilu. Zvuk je velmi transparentní a právě i díky tomu jsou dobře rozlišené jednotlivé jemňoučké a tichoučké údery paliček do činelů, nesplývají v jedno dlouhé syčení a sypání. Pokud ale máte ostřeji hrající systém, právě tady se mírně větší důraz, který TelluriumQ Silver klade na nejvyšší pásmo, může negativně odrazit. Kabel jednoduše propouští signál takový, jaký dostal s jen nepatrným akcentem v "horních partiích" – u mnoha systémů ale naopak dokáže zvukové podání "rozsvítit".

Proti kabelům z této cenové kategorie (a je jedno, jestli jde o redakční ProAc, nebo třeba Neyton, ale i třeba KrautWire a další) se po připojení TelluriumQ Silver "rozsvítila" také dynamika systému – zejména pak na nízkých poslechových úrovních, kde přibyl pocit dýchající nahrávky a naopak ubyla prázdnota. Třeba ve Dvořákově "Novosvětské" v podání České filharmonie s Václavem Neumannem (1994 | Denon | CO-78828) cítíte dobrou kontrolu a nástroje už v sobě mají solidní jiskru a život. Pravda, třeba velký buben by mohl jít rozhodně ještě dál, je trochu měkčí, nicméně třeba basová sekce je rozhodně velmi dobře podaná – i zde jsou rezervy, ale určitě ne vůči pořizovací ceně.

V popisu výrobce se dočtete, že modelová řada Silver je určena těm, kteří hledají detaily – a je to tak. Servíruje jich bohatě, ostatní srovnatelné kabely nám zněly plošeji, méně prokreslně. Třeba "Nardis" od Bill Evans Trio ("Turn Out the Stars" | 2009 | Nonesuch | 755-79831-7) ukázala i jemné zvuky z pozadí, aniž by ale celkový pocit z nahrávky inklinoval k přílišné analytičnosti. Informace se zdály také být ve správné perspektivě a poměrech, zapadaly do celkového hudebního kontextu bez vyčnívání a zbytečného zdůrazňování; jednoduše řečeno přesné, detailní, ale ne přebuzené či příliš ostré.

Brubeckova "The Duke" z "Brubeck plays Brubeck" neukázala úplně holografické podání prostoru, díky množství informací ale bylo snadné nástroje lokalizovat na scéně vystavěné mezi reprosoustavami, tedy ne úplně vystupující mimo poslechový trojúhelník. Scéna je pak rozhodně konkrétní a přehledná díky celkové vysoké transparentnosti, nemáte pocit, že by se něco slévalo – jen tu není ona dnes docela moderní křišťálová zaostřenost, spíše lehká nenápadnost. Třeba pro nás je to ovšem mnohem příjemnější charakter, který se neomrzí ani po týdnech poslechu.

Přes určité stopy typicky "stříbrného" charakteru, zejména v detailnosti, zůstává TelluriumQ Silver spíše "hladším" kabelem. V "Please Read the Letter" Roberta Planta a Alyson Krauss nešlo přeslechnout ještě jednu charakteristiku, která pomáhá velkou měrou budovat pohlcující atmosféru a příjemný poslech – celková plynulost, dalo by se říci až tekutost přednesu. Všechny nástrojové linky jsou sice samostatně dobře čitelné a sledovatelné, ovšem je to právě celistvost a relaxovanost, pocit neuspěchanosti, který se vlastně ke stříbru až nehodí, respektive minimálně v této cenové třídě rozhodně není obvyklý. Nahrávka vyzněla velice příjemně, bohatě a laskavě, nebylo třeba se bát ani občasné sykavky a ostřejších hran – uslyšíte je, ale pokud nemáte třeba vysloveně tvrdě hrající reprosoustavy nebo říznější elektroniku, zůstávají decentní i na vyšší hlasitost.

Reproduktorový kabel TelluriumQ Silver je pro nás velice příjemným překvapením. V dnešní době cen bez strop (nebo možná bez soudnosti) totiž dokazuje, že i za zaplatitelné peníze pořídíte drát, který "už stačí". Dokonce ani ve společnosti půlmilionové sestavy nemáte pocit, že by byl nedostatečný, jakkoliv dražší modely (nejen od TelluriumQ) posunou zvuk zase o dost dál. Důležité je ale to, že ve své třídě nabízí skutečně ohromující transparentnost a přirozenou detailnost, aniž by jeho zvuk byl nějak zásadně výrazný. Naopak – nese si sebou víceméně jen ty dobré vlastnosti, přisuzované obecně stříbrným kabelům. Není na první poslech zase tak oslnivý, ale po delší době zjistíte, že jste vlastně stále nepřišli na nic, co by mohlo být na škodu. Doporučili bychom ho vyrovnaným a měkčeji hrajícím systémům, které by mohl dokázat výborně "probudit", naopak v kombinaci s říznějším charakterem elektroniky či reprosoustav má tendenci přeci jen zvláště ve středech a výškách trochu zdůrazňovat – ale i to může být někomu libé. Takže nezbývá, než souhlasit s Geoffem Merigganem – vykašlete se na papírové parametry (nakonec právě tady vám nic jiného nezbývá) a dejte šanci svým uším. TelluriumQ Silver je totiž příjemně "normální" a přirozeně hrající kabel, který si za takovéhle peníze jen tak nekoupíte.